Prach, vedro, noční autobusy a výstup na himalájskou čtyřtisícovku v bouřce. Batůžkaření po Indii není dovolená — je to zátěžový test. A právě v takovém terénu zjistíte, co z vybavení skutečně funguje.
"Mysleli jsme si, že ponožky jsou ponožky. No… po pár týdnech v Indii můžu s klidem říct, že fakt nejsou!"
Naše ambasadorka prožila týdny v indickém chaosu — od Váránasí a Tádž Mahalu přes serpentiny na motorce Royal Enfield až po bouřku a bivak pod skalním převisem na Bhrigu Peaku. V článku se dozvíte, co z vybavení přežilo, proč na merinu záleží právě tehdy, kdy to nejméně čekáte, a jak se modely SOLO a ELBRUS osvědčily v podmínkách, na které žádný laboratorní test nestačí.
Každý batůžkář řeší před výjezdem stejné dilema — co sbalit a co doma nechat, protože každý gram navíc po pár dnech začínáte nenávidět. Ponožky se zdají být jasnou položkou. Jenže po několika týdnech v Indii a výstupu na čtyřtisícovku v Himálajích Vám řeknu, že ponožky opravdu nejsou jen ponožky"!
Ideální test vybavení
Indie je chaos, prach, vedro, vlhko, dlouhé přesuny, noční autobusy, horské silnice, zima v horách a extrémně pálivé jídlo. Hned první dny jsme na trhu nakoupili obrovskou tašku ovoce a já si říkala, že tohle bude skvělá cesta vlakem s výhledy na indickou krajinu. Měla jsem na sobě tričko „méně stresu, více lesu", což byla v Indii pěkná ironie, protože tady je stres už jen přejít silnici. Stojíte pět minut, koukáte na tu apokalypsu skútrů, tuk-tuků, krav, autobusů a aut a přemýšlíte, jak přežít. Pak vidíte nějakého Inda, který se ani nerozhlédne a pomalu si to štráduje přímo přes kruháč na druhou stranu. Tak jsme to dělali taky. A vyšlo to - přežili jsme!
 |
 |
 |
Vlakem z Kalyanu do Nashiku jsme seděli v otevřených dveřích, vítr ve vlasech, džungle kolem. Indie Vás rychle naučí, že osobní prostor je pojem, s nímž místní příliš nepracují.
Noci na nádražích, kde spánek přerušovalo brutálně hlasité hlášení příjezdů a hotel, který jsme podle map hledali, se nacházel — zcela logicky — uprostřed fotbalového stadionu. A místní rozvod elektřiny? Změť kabelů, u které dodnes nechápu, jak může fungovat. Indie Vás přestane překvapovat teprve ve chvíli, kdy přestanete čekat, že něco bude dávat smysl.
V Indii jste nikdy nevěděli, co další den přinese. Přesně takové podmínky, ve kterých se ukáže, co z vybavení skutečně funguje.
 |
 |
 |
"Indie Vás naučí, co opravdu potřebujete. A dobré ponožky se nečekaně dostaly hodně vysoko na seznam."
Váránasí, Tádž Mahal a směr hory
Váránasí bylo plné lidí, špinavé, nádherné, intenzivní, spirituální a naprosto vyčerpávající zároveň. Ranní východy slunce u Assi Ghat, čerstvé džusy, výhledy na Gangu z terasy — a Honza, který se rozhodl vykoupat přímo v řece. Odvahu na tu "očistnou koupel" jsem nenašla, ale vzpomenu si na to pokaždé, když něco nazvu odvážným činem.
 |
 |
 |
Tádž Mahal je ještě krásnější než na fotografiích, zvlášť ráno před přívalem turistů. Agra Fort nabídla nádhernou architekturu v dusivém vedru. Pak přišel dlouhý přesun autobusem do hor.
Horské silnice jsou šílený, to jsem věděla, takže jsem byla místy ráda, že většinu času jsme jeli za tmy a já neviděla tu obří propast pod silnicí, od které jsme byli často míň než 5 centimetrů...
 |
 |
 |
|
Manali a Royal Enfield na 5 000 metrech A pak přišlo Manali. Úplně jinej svět než zbytek Indie. Horská vesnice na začátku Himálají, čerstvý vzduch, klid a minimum chaosu. Po týdnech indického troubení jsem měla pocit, že slyším vlastní myšlenky.
|
"Právě tam jsem nejvíce ocenila věci, které normálně vůbec neřeším".
Třeba ponožky. Když celý den sedíte na motorce v prachu, večer Vám mrznou nohy ve spacáku a ráno si obouváte studené boty. tak nechcete navíc řešit ještě promočené, otlačující nebo zapáchající ponožky.
|
Trek na Bhrigu Peak: den a půl místo čtyř dnů
Největší test přišel na Bhrigu Peaku. Podle internetu trek na 3–4 dny. Honza rozhodl, že to dáme za dva. Ve výsledku nám trek zabral den a půl. Výsledek? Mlha, kroupy, bouřka, spaní pod skalním převisem bez karimatky, můj podvrtnutej kotník přímo na vrcholu, motání hlavy z výšky a sestup 2200 metrů, kterej nikdy nekončil. Výhledy ale byly absolutně neskutečné. Na celém treku jsme potkali jediného člověka. Byl to Čech. To nevymyslíte.
 |
 |
 |
Termální lázně ve vesnici Vashist přišly přesně ve chvíli, kdy to tělo nejvíc potřebovalo. Po bouřce, bivaku a 2 200 výškových metrech sestupu — zasloužený konec výpravy.
Modely, které prošly terénní zkouškou s naší ambasadorkou Martou
| "Střídala jsem modely SOLO a ELBRUS medium z merino vlny — a upřímně jsem až v Indii pochopila, jak velký rozdíl umí udělat ponožky". | |
|
Žádné otlaky, žádné promočené hadry na nohou, žádný smrad po dnech bez přístupu k pračce. Jen malá věc, kterou ráno automaticky natáhnete — nebo v ní rovnou spíte, když je zima.
|
 |
"Možná to zní jako drobnost. V Indii a Himálajích člověk ale velmi rychle pochopí, že právě na drobnostech záleží nejvíc"!
Indie byla náročná, ale úžasná. A díky APASOX ty nepříjemný chvilky byly o něco příjemnější A i když se najdou lidi, co si vyšlápnou na čtyřtisícovku v sandálech a bez ponožek, tak já jsem za APASOX moc vděčná a těším se na další dobrodružství s nimi.
spokojená ambasadorka Marta
IG: @Marta_cestuje
FB: Marta Mendřická